Tři filmy o zločinu a trestu v poválečné Francii

Zlaté moudro praví, že nic není jen černobílé, přičemž pro pochopení světa se musí trpělivě a pokorně využívat kritického myšlení. Pro minulost toto pravidlo platí dvojnásob. Již nadpis článku napovídá, o čem je řeč. Justice v poválečné Francii byla až nelidsky přísná až tomu dnes nedokážeme uvěřit. Krutostí francouzské justice nás provedou tři snímky vysoké kvality a jejich pochmurný děj.

Motýlek (1973): Výlet na Francouzskou Guayanu snadno a rychle

Kdo by neznal starý hollywoodský klenot Motýlek, ve kterém hlavní role ztvárnili Steve McQueen a Dustin Hoffman. Jejich bravurní herecký koncert povyšuje i napínavý příběh plný naděje a bolesti. Bývalý trestanec Henri Charriére (Steve McQueen) o svém příběhu napsal knihu a na její motiv byl natočen film Motýlek. Dodnes se vedou spory, zda byl příběh podle skutečnosti, či zda si nevypůjčil příběhy svých známých spoluvězňů. Film byl nominován na Oskara za překrásnou hudbu od Jerryho Goldsmitha.

Henri, přezdívaný Motýlek podle vytetovaného motýlka na hrudi, je odsouzen k doživotí na jedno z nejhorších míst na světě, tedy na galeje ve Francouzské Guyaně. Tropické klima, divoká džungle, nekompromisní režim vězeňského tábora a takřka nemožnost útěku, to je Motýlkův nový domov, kde musí vykonávat náročné fyzické práce.

Ve filmu je silným motivem touha po svobodě, která každým neúspěšným pokusem o útěk jen vzrůstá. Hlavní hrdina není zlomen ani roky strávenými v úplné tmě na samotce a z možnosti popravy gilotinou si rovněž nedělá velkou hlavu. Fyzická i psychická proměna nezmění na této touze zhola nic. Ďábelské ostrovy, vyvolávající hrůzu již svým názvem, jsou poslední zastávkou v jeho přetěžkém věznění. Společnost mu dělá spoluvězeň a oddaný přítel Dega (Dustin Hoffman), díky kterému můžeme sledovat emotivní vztah mezi těmito dvěma muži týranými systémem trestanecké kolonie.

Dva muži ve městě (1973): Toto město není pro nás dva moc velké…

Toto francouzské drama vypráví o vztahu dvou mužů s odlišným životním příběhem. Po odpykání trestu se Gino Strabliggi (Alain Delon) snaží začít nový život, který by již byl bez kriminálního nádechu. S poctivým životem bez porušování zákona mu pomáhá vychovatel Cazaneuve (Jean Gabin). Ginova životní cesta je však po propuštění vystavena nejedné zatěžkávací zkoušce. Věrná manželka, která na Gina dlouhé roky čekala, umírá při vážné dopravní nehodě a příliš mu nepomáhá ani šikana od asketického policejního inspektora, kvůli kterému před lety skončil ve vězení. Inspektor může znalcům připomínat Javerta z románu Viktora Huga Bídníci. Také byl fanaticky posedlý zákonem a také si myslel, že se zločinec nemůže napravit.

Gino představuje napraveného hříšníka se silnou touhou změnit svůj dosavadní život. Mezi Cazaneuvem a Ginem vzniká silný vztah, připomínající vztah otce se synem, přičemž právě Cazaneuve je jedním z lidí, bez kterých by Gino po smrti své manželky podlehl své temné straně. Lidsky působící vychovatel zastává názor, že většinu vězňů lze převychovat, aby následně žili poctivý život v zájmu celé společnosti. Rovněž je i kritikem popravy gilotinou. Tento způsob potrestání byl ve Francii možný až do roku 1981. I samotný režisér snímku José Giovanni měl kriminální minulost, kvůli které seděl dlouhé měsíce v cele smrti a očekával právě popravu gilotinou.

Milovníky kinematografie jistě zaujme i obsazení mladého Gérarda Depardieu jako jednoho z mafiánů lákajícího Gina zpět k předchozímu řemeslu. Komu ani tato informace nestačí, tak ho jistě zaujme nádherná hudba od Phillipe Sarde (hudba k filmům Policajt nebo rošťák a Věci života).

Díra (1960): Záživný pobyt v útrobách pařížské pevnosti

Již zmiňovaný režisér snímku Dva muži ve městě José Giovanni napsal v průběhu svého jedenáctiletého vězení deník z vězeňského prostředí s názvem Díra, což ve vězeňském slangu znamená vězení. Josého silně ovlivnil Jean Keraudy, mistr útěků z věznic známý pod pseudonymem Roland Barbat. Ten se roku 1947 pokusil o útěk ze slavné pařížské věznice La Santé a ve filmu si také zahrál sám sebe. V minulosti si zde ještě odpykávali trest například francouzský básník Guillaume Apollinaire či český spisovatel Karel Toman.

Děj začíná v okamžiku, kdy se do vězení za napadení své manželky dostává mladý Gaspard. Seznamuje se také se svými novými spolubydlícími, kteří si odpykávají dlouholeté tresty, kvůli čemuž hodlají z přísně střežené věznice uprchnout na svobodu.

Snímek patří mezi ty nejkvalitnější z francouzské kinematografie. Za pomoci bývalých vězňů, kteří se roku 1947 pokusili o útěk, se podařilo vytvořit věrnou repliku věznice La Santé. Dlouhé záběry sice nenadchnou průměrného a jednoduššího diváka, ale ti náročnější si přijdou na své. Lze zde vidět detailní popis útěku za využití dostupných předmětů a také realistický život ve věznici.

Redakce | Sdílet