Poslední závod: Historický survival o nezlomné vůli, která tentokrát vede ke smutnému konci

Legendární příběh Bohumila Hanče (Kryštof Hádek) a Václava Vrbaty (Vladimír Pokorný) každý zná, málokdo ale ví, jak se opravdu odehrál. Výpravné filmové drama Poslední závod režiséra Tomáše Hodana přibližuje tehdejší události z mrazivých hřebenů Krkonoš tak, jak se opravdu staly. Vyzdvihuje důležitou a zapomenutou postavu Emericha Ratha (Marek Adamczyk). Film vstoupil do kin 24. března, tedy přesně v den výročí tehdejšího lyžařského závodu z roku 1913.

Poprvé jsme ten příběh většinou slyšeli od lyžařských instruktorů během večerních programů na „lyžácích“ v období základní školy. Tragický osud dvou kamarádů Hanče a Vrbaty nám byl předkládán jako ukázka toho, jak moc dokážou být hory a počasí v nich zrádné. Druhé setkání pak mohlo proběhnout za líného nedělního odpoledne, kdy v České televizi obvykle vysílají černobílé filmy pro pamětníky. Mezi nimi často nechybí snímek Synové hor, jehož literární předlohu stvořil František Kožík. Opět ty nádherně kruté hory, dva nerozluční kamarádi a jejich tragický osud. Pozorný divák v titulcích zaznamenal jméno Emericha Ratha. Ten se na snímku, jako pamětník, také podílel, ale během slavnostní premiéry v roce 1956 prohlásil, že takhle se to rozhodně nestalo. Jak tedy osudný závod na 50 kilometrů tenkrát o Velikonocích v roce 1913 skutečně vypadal? Na to se snaží najít odpověď režisér filmu Poslední závod Tomáš Hodan.

Synové hor versus Poslední závod

Hodanovo filmové zpracování v Čechách notoricky známého „horského survivalu“ se špatným koncem se od původního snímku z roku 1956 liší nejen modernějším hávem vizuálním a hudebním. Zatímco v prvním snímku režisér Čeněk Duba kladl velký důraz na sociální postavení mladého Hanče, celkově nastínil drsný a skromný život krkonošských obyvatel, jejich každodenní boj o „chleba“ a spory mezi Němci a Čechy, zcela však vynechal přátelství mezi Čechem (Hanč) a Němcem (Rath). V tehdejší poválečné propagandě se totiž přátelení s Němci příliš nenosilo, a tak byl tento historický fakt, k Rathově nelibosti, opomenut. Naopak režisér Tomáš Hodan chce v tomto směru příběh objasnit a v podstatě na této myšlence také postavil část propagace snímku: v podtitulku názvu je totiž slyšet věta „Znáte skutečný příběh?“.

Osudové rozhodnutí

Krkonoše před první světovou válkou byly chudým krajem, kde se od pradávna střetávali Němci s Čechy. Bohumil Hanč byl nejslavnějším českým lyžařem své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole, kdy se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně závod vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v boj o holý život. Vrbata byl defacto jediným divákem závodu, svému kamarádovi Bohumilovi půjčil při prudké změně počasí svůj kabát a čepici a nakonec spolu s ním bojoval o holý život.

Poslední závod se může směle postavit vedle dalšího snímku o sportovní legendě, Zátopkovi

Snímek bere za srdce nejen milovníky hor. Je vizuálně přitažlivý, historické kostýmy jsou věrné a příběh napínavý, i když už dopředu víme, jak to celé dopadne. Vizuální vyprávění o kamarádství, lásce, manželství a veliké touze vyhrávat je spolu s působivou hudbou skutečnou lahůdkou a osvěžením současné české filmové produkce. Film Poslední závod se může sebevědomě postavit vedle dalšího sportovního filmu Zátopek a nebude za ním nijak pokulhávat.

Poklonu si zaslouží i Oldřich Kaiser, coby Emerich Rath v letech, který se vrací do Krkonoš jako topič a doufá, že mu režim umožní odjet na Olympiádu v Římě, aby tam byl přivítán jako čestný host. Tehdejší Ministerstvo vnitra však rozhoduje v jeho neprospěch a Rath působí tak nějak smířeně s tím, že se narodil na špatném místě a ve špatné době. Kaiserovi tato role neuvěřitelně sedla, působí v ní přirozeně a uvěřitelně.

Natáčení v horských podmínkách

Film Poslední závod se natáčel v mrazu na autentických místech, kde se před téměř 110ti lety celý příběh odehrál, tedy na krkonošských hřebenech. Pro náročné zimní natáčení v okolí Labské boudy, na Zlatém návrší nebo na Medvědí a Brádlerových boudách, v Hostinném, na Jizerce, v Lázních Toušeň a také v Praze. Herci museli podstoupit otužovací kurz. „Na to, jak jsme i 12 hodin stáli ve vichřici v -10˚C, budu vzpomínat celý život,“ uvádí režisér Tomáš Hodan. „Zažili jsme na horách sníh, vánice, vítr i mlhu, tedy podmínky, které jsme potřebovali. Museli jsme se jim přizpůsobit. Věříme ale, že točit v mlze a mrazu na místech, kde se to všechno stalo, se projeví i v syrovosti a dramatičnosti výsledného filmu,“ dodává režisér.

„Film Poslední závod je pro mě srdcová záležitost. Příběh Bohumila Hanče mě zajímal už od dětství, kdy jsem o něm slyšel poprvé. Nyní jsem tak mohl podrobně zažít okamžiky z jeho života. A to přímo na konkrétních místech, kde se jeho osud skutečně odehrál. A těch několik týdnů natáčení v mrazu, mlze a závějích na krkonošských hřebenech byla už jen třešinka na dortu," říká představitel Bohumila Hanče Kryštof Hádek.

Karolínka | Sdílet