Den filmového turisty: na skok v Paříži

Pro focení filmových míst se musí využít každá sebemenší příležitost. Když se objevila dvoudenní pracovní cesta do Paříže, bylo rozhodnuto: urvat pro sebe pár hodin a navštívit co nejvíce filmových míst. Pojďte se mnou.

K metropolím si člověk vždy vytvoří vztah na základě osobních zkušeností, vzpomínek, událostí. To však až poté, co dané město navštíví. V mém případě se názory na města a místa vytváří na základě filmů, které se zde natáčely. Paříž mne nechávala chladným do chvíle, než jsem zhlédnul film Půlnoc v Paříži. To, že se mi líbí i film Vicky, Cristina Barcelona není dáno ani tak tím, že je pod nimi podepsán tentýž režisér Woody Allen, ale především vykreslením daného města, vzájemným fungováním. Ano, filmová podoba bývá od skutečnosti zvláště u Allenovek na míle (a trochu mile) vzdálená. Nechť.

Hlavním cílem tedy byla filmová místa z Půlnoc v Paříži, cestou se samozřejmě připletla další z mých milovaných komedií Muž z Acapulca s Belmondem a Smolař s Bourvilem a Funésem. A došlo i na Amélii z Montmartru a akčňárnu Ronin, ale to až v dalším dílu.

Hned na úvod musím poděkovat především detektivům DeltyM a Kralyk, kteří zřejmě znají francouzskou metropoli jako své boty. Spoustu filmových míst v Paříži totiž suverénně zapíchli do mapy a já díky tomu mohl jít na jisto. Nakonec se ukázalo, že mi na pařížská filmová místa vyjde asi šest hodin, což na naplánovaných 16 km pěšky tak akorát stačilo.

Dvakrát Belmondo

Z místa pobytu jsem se vydal nadzemkou na stanici Nationale, kde v roce 1975 Jean-Paul Belmondo jakožto komisař Jean Letellier zatýkal pachatele ve filmu Strach nad městem. Film vložil georgekkk, který místa rovnou zapíchnul do mapy.

Přiznám se, že jsem tento Belmondův (podílel se na produkci) film zatím neviděl, takže bez emocí vyfotit a hurá na další místo s tímto jedinečným hercem. Tentokrát jsem se na místo těšil, neboť se zde natáčela má oblíbená scéna z vynikající, ba pro mne jedné z nejlepších francouzských komedií Muž z Acapulca (Le Magnifique, 1973):

Opět zde máme Belmoda, kterak v roli spisovatele Francoise Merlina honí Christine, neboť oponuje jeho záměru skoncovat s psaním a jednou provždy sprovodit z literárního světa slavného agenta Bob Saint Clara. Místo se nachází v parku za Grande Galerie de l'Evolution.

Vyhlášeno pátrání! (Nalezeno!)

Jedním z mých osobních „Most Wanted“ míst je dům Francoise Merlina. Není důvod se nedomnívat, že se nachází někde v Paříži, a vše nasvědčuje tomu, že se natáčelo skutečně v bytě a nikoliv v ateliéru. Už jsem strávil hodiny nad internetem a leteckou mapou, bohužel bezvýsledně. Přikládám filmové místo a jednu extra fotografii ulice. Bohužel se zde není moc čeho chytit…

Omyl, Krályk potvrdil svou pověst Pařížského znalce a zapíchnul místo do mapy. Mrkněte se. Uvidíme, zda se mu, nebo při další cestě do Paříže mně, podaří dostat se alespoň na dvůr a vyfotit jej. Mým snem je stanout přímo na místě, kde měl spisovatel svůj stůl, to se mi ale asi nepodaří. V domě je sice apartmán k pronájmu, nejde však přesně o onen byt a navíc není v době mé návštěvy volný. Snad se jednou zadaří...

Rue Mouffetard a Amélie

Cestou na další místo z Muže z Acapulca jsem procházel ulicí Rue Mouffetard, která je známá obchůdky a trhy se vším množným. Určitě se zde natáčela řada filmů, my zde zatím máme pouze jeden záběr z Amélie z Montmartru. Význam ulice hezky popsal Kralyk:

Rou Mouffetard je součástí jedné z nejstarších a nejživějších pařížských čtvrtí. V ulici se nachází mnoho restaurací, kaváren, obchodů a také se zde pravidelně pořádají trhy. Původně se ulice nazývala různě: Montfétard, Maufetard, Mofetard, Moufetard, Mouflard, Moufetard, Moftard, Mostard, ale také rue Saint-Marcel, či rue du Faubourg Saint-Marceau. Ulice byla součástí vesnice zvané Saint-Médard village, která v roce 1724 byla začleněna do Paříže.

Nutno podotknout, že jsme zde měli bod zapíchnutý zhruba o 100 metrů severně, což znamenalo trošku toho hledání. Za odměnu jsem si koupil typickou plněnou francouzskou bagetu a vydal se na Rue Tournefort, kde – opět v Muži z Acapulca – lákal nakladatel Charron krásnou Kristýnu (Jacqueline Bissetová) na oběd. Zahleděný do bagety jsem samozřejmě místo minul a musel se vracet, nevadí.

Půlnoc v Paříži a Smolař

Jedním z hlavních cílů, na které jsem se těšil, byly schody a ulice, ze které vždy o půlnoci odjížděl Gil (Owen Wilson) automobilem do krásných třicátých let ve filmu Půlnoc v Paříži. Opět místo zapíchnul do mapy DeltyM, takže jsem mohl v poklidu minout jinak prý zajímavý Panthéon a jít rovnou ke kostelu Saint-Étienne-du-Mont. Ulice samozřejmě ve dne nepůsobí tak elegantně, jako ve filmu, kde si ji filmoví architekti přece jen trošku přizpůsobili.

Na tomtéž místě se navíc natáčel odjezd Smolaře, pana Maréchala (André Bourvil), na dovolenou, když se srazil s mafiánem Saroyanem (Louis de Funes). Tentokrát místo našel Steev, který má Smolaře rád, a který našel spoustu míst v Itálii a některé i vyfotil.

Přes Rue Soufflot jsem dorazil na Rue Malebranche, další místo z Půlnoc v Paříži, které ve filmu sice nemá nějaký hlubší význam, zaujalo mne však svou atmosférou. Dnes na ulici stojí moderní auta a při srovnání filmu a skutečnosti snadno odhalíte práci filmařů (třeba v pravé části dřevěná zástavba zakrývající parkovací automat). Místo bylo zabráno z nadhledu, naši koptéru jsem však nechal doma, tak vezměte za vděk záběrem ze země.

Nedaleko odsud, na Rue Monsieur-le-Prince, mne čekalo další zajímavé místo z Půlnoci – kavárna, kde se Gil setká se svým vzorem Ernestem Hemingwayem. Zde mne zaujala především přístavba plotu v levé části. Její význam je prostý – zakrývá velkoformátová okna od země, která se ve třicátých letech skutečně nenosila. V horní části vlevo zase okenice zakrývají klimatizační jednotku.

Cathédrale Notre Dame a Amélie

Mohl jsem se vydat směrem na západ ke katedrále Église Saint-Sulpice, kde se natáčely scény z filmu Šifra mistra Leonarda, nicméně film jako takový mne až tak moc zaujal a s tím, že si musím nechat i něco na příště, jsem se raději vydal k Notre Dame. Cestou bliknout záběr do akčňárny G.I.Joe a už stojím před katedrálou.

Investuji chvíli drahocenného času, sedám na schody před katedrálu a nechávám se unést pocity... Není ten kostel nějaký malý? Vždyť chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře by jej strčil do kapsy! Slibuji si ale, že si při příští návštěvě vyšetřím čas i pro interiér a třeba změním názor. Čekání se navíc vyplatilo a mám čistý záběr na hlavní vchod pro film Amélie z Montmartru.

Pokračuji za katedrálu, fotím záběr pro Půlnoc v Paříži, kterak si Gil nechává od průvodkyně (zpěvačka Carla Brunni) překládat deník.

Pak rychle přes Pont Saint-Louis na jedno filmové místo z úvodu Půlnoci a jedno významnější – bohužel jej mám ale opět ze dne. Pamatuji se, jak jsem si při schvalování tohoto místa říkal: jak to jen ten DeltyM ví, že se natáčelo právě tady?

Procházím přes most s katedrálou k dalšímu místu z Půlnoci. Místu, kde si Zelda chce vzít život skokem do Seiny. Až teď při psaní článku si všímám, že jsem stál na opačném konci mostu a DeltyM zapíchnul místo do mapy skutečně správně. Fotografii se zastyděním mažu a místo se nabízí k vyfocení někomu dalšímu.

Další kroky vedly přes různé mosty přes Seinu, Louvre a pak hurá metrem na Montmartre za Amélií. Ale o tom až příště.

Otázka do diskuse: v dubnu se vydáme do Paříže lovit filmová místa znovu. Které filmy se vám ve spojení s Paříží vybaví? Které bychmo měli ještě do databáze přidat, nalézt a vyfotit? Díky za tipy!

Kocourvbotach | Sdílet