Maroko na plátně i na živo - poznejte slavné filmové lokace

Vyrážíte rádi prozkoumávat slavné filmové lokace na živo? Pak vězte, že byste na svých cestách neměli vynechat severoafrické Maroko. Především díky své úchvatné krajině zde byla totiž natočena, aniž to možná tušíte, celá řada světově proslulých filmů.

A není to jen výsada posledních let, kdy se v cenově dostupných ateliérech střídá jeden filmový štáb za druhým. Filmy zde na hranici civilizace a nehostinné pouště vznikaly už od dob, kdy bylo stříbrné plátno ještě v plenkách.

Jedním z prvních filmů, které v Maroku a tak trochu o Maroku vznikly, je snímek z roku 1930 nesoucí lakonicky příhodný název pro naše téma – Maroko. V této hollywoodské filmové romanci zazářil (a dodnes září) tehdejší německý sexsymbol Marlene Dietrich.

Běžný filmový divák se však setká s filmy točenými na pozadí Sahary či marockých hor především v o trochu mladších filmech. Jedním z nich je zcela klasická belmodovka 100 000 dolarů na slunci z roku 1964. Tehdy ještě mladý Jean-Paul Belmondo v ní spolu s Lino Venturou rozehrávají brilantní a velmi zábavný souboj dvou kamioňáků soupeřících o to, kdo poveze tajný náklad (a získá tak kšeft) v hodnotě 100 000 $ kdesi v jižním Maroku. Ač je snímek černobílý, nic to neubírá z panoramatických záběrů na srázy pohoří Atlas, mezi nimiž se po úzkých svodidel prostých serpentinách oba protagonisté nahánějí a soupeří ve svých náklaďácích.

Pojedete-li s některou cestovní kanceláří marockými horami, budou se před vámi prostírat ty stejné výhledy a ještě v nádherných barvách. Z dětských let si dodnes vybavuji klasický dvoudílný velkofilm Lawrence z Arábie z roku 1962, kde se exteriéry severní Afriky přímo nabízely. Roli blonďatého britského hrdiny první světové války sehrál Peter O'Toole, jemuž zdatně sekundoval charismatický Omar Sharif. Pro změnu z druhé světové války si rovněž vzpomínám na vynikající, sedmi Oskary ověnčené, životopisné drama Generál Patton. Ve filmu z roku 1970 se s Marokem setkáte samozřejmě především v první části severoafrického tažení tohoto vynikajícího amerického stratéga proti německému Wehrmachtu.

Na tradici velkofilmů 60. a 70. let úspěšně navázaly historické filmy po roce 2000 a mnoho z jejich tvůrců opět směřovalo své natáčení do Maroka. K nejznámějším patří určitě veleúspěšný Gladiátor s Russellem Crowem v roli vojevůdce Maxima. Ve filmu najdete záběry berberského hradu Aït Benhaddou, které poznávací zájezdy do Maroka většinou nevynechávají. Nejčastěji však tvůrci míří do marockého Ouarzazate, města na hranici pouště v centrálním Maroku, kde se mimo berberských hradů rozkládají rozsáhlá filmová studia a ateliéry. Ze silnice tak můžete vidět např. egyptské chrámy s barevnými kolosálními sochami faraónů, zde, 3 a půl tisíce kilometrů vzdušnou čarou od řeky Nil.

Místní kulisy, stejně jako výše uvedené Aït Benhaddou si proto vybrali např. tvůrci Království nebeského (2005) s Orlando Bloomem v roli rytíře Baliana, kde představují Palestinu v době křižáckých válek proti arabskému králi Saladinovi, nebo režisér Oliver Stone jako jednu z mnoha lokalit pro natáčení historického filmu Alexandr Veliký (2004). Tento životopisný film o nejslavnějším vojevůdci všech dob sice u diváků tolik úspěchů neměl, osobně ho však hodnotím jako historicky velmi přesný a zdařilý film.

Ve všech těchto případech představují marocké kulisy přímo prostředí severní Afriky nebo alespoň blízkého či středního východu. Režisér Martin Scorsese ve filmu Kundun o dětství současného tibetského Dalajlámy se však nerozpakoval použít marockou krajinu pro místa Maroku tak vzdálená, jako jsou Himaláje. Přímo v Tibetu natáčet nemohl, a proto ve filmu najdete např. záběry z hliněné vesnice Imlil, jinak častého výchozího bodu pro zdolávání nejvyšší marocké hory Jebel Toubkal.

Abychom však nezmiňovali jen výpravné historické velkofilmy, tématem zcela vážné, v Maroku zahraniční tvůrci natáčejí i filmy lehčích žánrů, nenáročné komedie, které každý z nás viděl na odreagování nejednou v televizi. Patří sem Honba za Klenotem Nilu s Michaelem Douglasem, kde jednu z rolí opět hraje Ksar Ait Ben Haddou, dobrodružné fantasy Mumie a Mumie se vrací, kde možná poznáte pouštní duny Erg Chebbi při oáze Merzougha, dále pak hraná verze původních komiksů Asterix a Obelix – Mise Kleopatra či z těch nejnovějších, u kterých byste to čekali jen stěží - Sex ve městě 2.

A když jsem zmínil filmy nenáročné na odreagování, v Maroku vzniklo naopak i několik velmi zajímavých téměř artových filmů. Jedním z nich je kontroverzní film již uvedeného Martina Scorseseho Poslední pokušení Ježíše Krista z roku 1988. Mimo Ouarzazate se natáčely závěrečné scény filmu – ty nejdiskutovanější, kde Ježíš pokoušen satanem sestupuje ve snu z kříže a prožívá alternativní zbytek života s manželkou a rodinou – v římském městě Volubilis – nejvýznamnější antické památce v Maroku. Filmový Ježíš tu prochází pod vítězným obloukem římského císaře Caracally z roku 217 n.l., setkává se sv. Pavlem pod sloupy Kapitolu a v následujících scénách filmu je zachycena i bazilika, akvadukt či sloupy římských domů této památky, kterou na cestě Marokem rozhodně nesmíte vynechat.

Posledním filmem, který musíte vidět a kde Maroko v celé své barevné rudé kráse tvoří výraznou kulisu podobně jako v úvodu zmíněné belmondovce, je povídkový Babel (2006) s Bradem Pittem. Tři povídky – první z Maroka, druhá z Mexika a třetí z Japonska – všechny vzájemně propojené – ukazují na tragiku lidského života, různorodost lidského jednání ve vypjatých situacích i to, že ne každému je vždy měřeno stejným metrem a těm nejchudším méně šťastným (v tomto případě postavám v marocké povídce) obvykle metrem nejpřísnějším.

Na závěr jeden paradox. Ač bylo v Maroku natočeno snad 50 známých filmů, ten nejznámější film o Maroku – válečná romantická Casablanca – byl natočen celý výhradně v hollywoodských studiích v Kalifornii. I přesto vás může pro Maroko nadchnout stejně jako ostatní uvedené, ne-li nejvíce ze všech.

Autor: Martin Čermák, spolupracovník CK Mundo, která pořádá poznávací zájezd do Maroka

Kasiopea | Sdílet