JirkaRybka

V náladovém, maličko depresivním snímku, kde poměrně jednoduchý příběh nehraje zas až tak hlavní roli, nacházíme málomluvného a trochu apatického výpravčího Aloise Nebela v samém závěru socialistického režimu uprostřed monotónní rutiny na ospalém nádražíčku Bílý Potok kdesi na Jesenicku. Přes den vypravuje vlaky, krmí kocoura, dotahuje kapající kohoutek na nástupišti, v noci se mu občas útržkovitě zjevuje dramatický zážitek z útlého dětství, v němž postupně rozpoznáme ostrý spor při odsunu Němců z místního nádraží.

Šlo o jistou Dorotku, kterou malý Alois dobře znal, a jejíž obdivovatel své nároky neváhal řešit střelbou. Nebel si pak pro uklidnění čte na toaletě jízdní řády, spolehlivé ve své monotónnosti. Výhybkář Vachek je jiného druhu, trochu neotesaný avšak protřelý, se známostmi a bez skrupulí. Se svým otcem z autokempu kšeftují s čím se dá, hlavně s proviantem od důstojníka sovětské vojenské posádky.

Pak se na peróně objevuje tajemný Němý, kterého jsme viděli v úvodu filmu dramaticky přecházet hranici z Polska, a kterého Vachek bůhvíproč nechává zatknout. Vzápětí se neštítí i výpravčího Nebela odeslat do psychiatrické léčebny, a ukazuje se že má v obojím osobní zájem, i podporu známého - doktora. Nebel trpně tráví dny na klinice, kde se setkává s Němým, který později ale prchá přes zeď, zatímco někde venku snad probíhají sotva tušené události listopadu 1989.

Nebel je propuštěn a vrací se na nádraží, aby zjistil že se Vachek již zmocnil jeho místa i bytu. Odjíždí tedy projednat svou další budoucnost u dráhy do Prahy, kde se s ním ale nikdo moc nebaví, a on nakonec tráví Vánoce na Hlavním nádraží, převážně na lavičkách v hale. Zde poznává toaletářku Květu, slibně začínající vztah však vážně poškozují různé existence živořící na nádraží, a vtahující bezbranného Nebela do své zábavy. Nakonec se Nebel ocitá zpět v Bílém Potoce, kde teď dělá pochůzkáře na odlehlém úseku tratě, a vede ještě osamělejší život v drážním domku v lese.

Tam se po čase ocitá i Němý, o jehož motivech něco napoví jen fotografie kterou má u sebe. Za Nebelem přijíždí z Prahy Květa, Nebela ale zdrží padlý strom na trati, a Květa i s kufry k němu klopýtá v lijáku přes les, aby se tak vyhnula společnosti dotěrného Vachka. Němý nakonec přichází do autokempu, aby se pomstil Vachkovu otci, v němž poznáváme střelce z Nebelova dětského zážitku, i muže z fotografie. Němý zabíjí se sekyrou v ruce. V samém závěru se pak Nebel opět shledává s Květou ve svém odlehlém domku.

Místa natáčení:

Film Alois Nebel je sice v podstatě kreslený, použitá metoda (rotoskopie) ale prakticky obkresluje reálně natočený filmový materiál, takže spousta míst je reálných a rozeznatelných. Jejich identifikace ovšem může být místy trochu zábavnější, protože reálné předlohy jsou ve filmu i různě kombinovány a modifikovány, a samozřejmě chybí mnohé detaily - tím zajímavější může ale srovnání skutečnosti s filmovou verzí být. Ve filmu se poměrně obsáhle objevuje Pražské Hlavní nádraží, stanici Bílý Potok si zahrálo nádražíčko v Malé Morávce (trikově pozměněné), lze se dočíst že autokemp býval u Javorníku směrem na Travnou (ve filmu jde ale o jiné, pravděpodobně fiktivní místo), točilo se údajně v okolí Jeseníku a zmíněny jsou i Pražské Stodůlky. Většina interiérů je studiových.

Mezi studiové záběry natáčení v Barrandov Studios patří staniční restaurace v Bílém Potoce, interiéry psychiatrického ústavu, oslava Nového roku na věži (natáčelo se za barrandovskými ateliéry na louce. Byl postaven kus věže se zábradlím). Smyšlený záběr, který v reálu neexistuje je i kaplička v lese, kde se ukryla Květa před deštěm. finohe

Stáhněte si aplikaci Alois Nebel pro Android, která vás provede nejzajímavějšími filmovými lokacemi Jeseníků.

Přidej další informace o filmu